Hodnocení - jaro 2017
Před začátkem jara jsme převzali ještě mladší žáky. Bylo potřeba doplnit tým jak počtem hráčů, tak trenérů. Trenérský kolektiv posílili Mirek a Viktor (když bylo potřeba, pomohli i další – Šulda, Danek…). Na jaře nastoupilo několik nových posil z tuzemska i ze zahraničí – postupně Igor, Mika, Adam, Radim, Martin, David (- to je staronová posila)… S vytipováním a náborem nám hodně pomohl Pepa Čapek. S Petrem jsme pak objížděli Lomnici a okolí, ale většina ostatních vytipovaných už byli vytížení v jiných sportech. Docela jsme se pak s Petrem shodli, že jsme z toho pár nocí moc nespali. Další komplikace přišla hned na začátku sezony, kdy si zlomili ruku oba gólmani.
Mladší – jazýčkem na vahách v zápasech s Košťálovem o první místo byly naše absence. Pět minut před klíčovým zápasem v Košťálově si zlomil ruku gólman Honza Zajíc a chyběl tak celé jaro. V brance ho zastoupil Jony a nám tak chyběly jeho góly (i tak byl se sedmnácti góly spolu s Tomášem nejlepším střelcem celé soutěže). K dispozici v obou vzájemných zápasech o první místo také nebyl Denis, který nastoupil jen ve dvou jarních zápasech. V domácí odvetě zase Radim, Ziki a celé jaro Filip, který přestoupil do Semil. Většinu jara promarodil také Matěj Tuž (naštěstí byl alespoň v odvetě s Košťálovem a na konci jara). Škoda, že v tomto ročníku už nebyli v soutěži týmy, které hráli v loňské sezoně - Jablonec, Studenec (s nimi jsme si zahráli alespoň přípravu – pěkné zápasy), Vrchlabí, Jilemnice, Kruh… O vítězství v soutěži jsme se prali s Košťálovem. Zápasy s nimi byly celkem vyrovnané, ale kvůli našim zmiňovaným absencím v nich byl Košťálov přeci jen o něco lepším týmem. Rokytnice měla ve svém týmu několik rychlých, fyzicky vyspělých kluků a určitě nebyla odevzdaným soupeřem. Martinice nás jednou porazily, když jsme se tak trochu sesypali po nepovedeném úvodu zápasu.
K sestavě – na místo po Filipovi se posunul Ziki a počínal si velmi dobře. Ve třetím zápase se bohužel zranil, a tak na jaře odehrál jen čtyři soutěžní zápasy. Na kraji nastupoval nový hráč Martin Zikmund, který díky poctivému přístupu k tréninku rychle zlepšoval, dále spolehlivý Patrik Jandura, Eda, někdy vzadu vypomohli Jirka, Radim, Matěj Tuž, Vojta a David. Také záloha s útokem nastupovaly proti podzimu v dost pozměněné sestavě – nové posily Radim a Mika a Adam, dále opory Tomáš Zajíc, Luky, Denis, Jáchym, Jirka a David, který se k fotbalu vrátil po půlroční přestávce. Jony bohužel z výše uvedených důvodů většinu jara odchytal. Matěj Tuž si zahrál až ve druhé polovině sezóny, ale přesně včas, aby pomohl zastoupit na pozici stopera Zikiho. Největším smolařem se stal Honza Zajíc, který nemohl nastoupit celé jaro. Proti podzimu se tak sestava z poloviny změnila a někdy to bylo asi znát. Hlavně zadní řady prošly dost velkou proměnou a například na pozici stopera se protočili tři hráči (stejně jako na pozici gólmana). Všichni vedli velmi dobře, spíš jde o celkovou souhru. Ve starších hrají obránci (i další) spolu už delší dobu, jsou sehraní, ale když se do obranné řady sáhne, tak je to i tam na souhře vidět.
Statistika – jaro tři výhry a tři porážky, devět bodů, skóre 26:18. Celkově 10 vítězství, jedna remíza, čtyři porážky, 31 bodů, skóre 70:30. Nejlepšími střelci týmu i celé soutěže se stali Jonáš a Tomáš Zajíc se sedmnácti góly, na třetím místě skončil s deseti brankami Denis, dále Filip 7 (jen za podzim), Ziki 4, Radim a Jáchym 3, Honza Zajíc, Luky a Mika 2, Vojta, Adam a Jirka 1. O góly se tak rozdělilo třináct střelců.
Starší – v zimní přípravě jsme trénovali třikrát týdně, zahráli jsme si na halovém turnaji v Jičíně, povedl se nám přípravný zápas v Robousích, začali s námi trénovat noví hráči. Po prvním zápase si ale zlomil ruku gólman Štěpán (není to u brankářů nakažlivé?), tak se čtyři zápasy v brance střídali hráči – Ondra Novotný a Radim (kteří zase chyběli v poli – to už jsem někde psal?). Zhruba v půlce jara přišla ještě trochu větší marodka, a tak nám na pomoc přišli Volejníci (Ondra do branky), kterým už pomalu končila florbalová sezóna. Sice nemohli na všechny zápasy (stejně jako Tomáš - hokej), ale myslím, že všechny tři fotbal znovu chytil a dost nám pomohli. V plné sestavě jsme nehráli ani jednou. Nedokázali jsme porazit jen Železnici, ale proti nim chyběli pokaždé nejméně dva z těchto tří dvadvojek a k tomu ještě někteří další. Ještě se nám nepodařilo porazit Chomutice, s těmi skončily naše vzájemné zápasy vždy remízou (a porážkou na penalty ). Vyrovnané zápasy s Chomuticemi byly nejpohlednější, soupeř hrál pěkný fotbal a my snad k úrovni zápasů také přispěli . Možná jsme byli dokonce dvakrát lepším týmem (první a třetí vzájemný zápas). O pohledný fotbal se také snažil bez ohledu na umístění v tabulce také tým Sobotky. Velmi dobré hráče má Železnice, ale i u ostatních soupeřů hraje dost dobrých fotbalistů.
K sestavě – v brance začal Štěpán, po zranění vypomohli Ondra Novotný s Radimem, pak přišel „comeback“ Ondry Volejníka. Obranná řada nastupovala většinou v silném a spolehlivém složení Jára, Patrik Svoboda, Ondra Novotný (pokud nemusel Ondra do branky, nebo nebyla jiná absence, jako že občas byla ). V záloze kromě „stálic“ Matěje Bobka a Lukyho nastupovali nové posily Radim (s výbornou fyzičkou a na to, že s fotbalem registrovaně začínal, i s překvapivou fotbalovostí), Mika (s velmi dobrou technikou a přihrávkou) a Igor (ten se postupně rozehrával k velmi dobrým výkonům a vypracoval se v opravdovou posilu). Vpředu hráli Marek (u něj potěšilo, jak od podzimu mentálně vyspěl, v nepříznivě se vyvíjejících zápasech se „nepodělal“ a snažil se naši hru rozhýbat), Patrik Čermák (15 gólů) a po zranění ruky gólman Štěpán. Matěj Tuž si bohužel zahrál až na konci sezóny. O „comebacku“ Tomáše a Volejníků jsem už psal. Pomohli nám nejen svými výkony, ale líbil se nám i jejich přístup ke hře i k mladším spoluhráčům. Nebýt vynálezu florbalu a hokeje, mohli jsme zle zatápět čelu tabulky
Statistika – celkem 49 bodů (na jaře 31), 14 výher (na jaře 10), šest remíz (na jaře 2, na penalty celkem 1:5 – ale tam jsou ty Chomutice 0:4), 14 porážek (na jaře 6), skóre 73:54 (na jaře 32:18). Nejlepším naším střelcem se stal s osmnácti góly Tomáš, přestože ze sedmnácti kol odehrál jen šest (takže průměr 1,5 gólu na zápas), druhý Marek nastřílel 16 branek, třetí Patrik Čermák 15, dále Patrik Svoboda 6, Matěj Bobek a Luky 3, Jára, Matěj Volejník a Matěj Tuž 2, Tomáš Zajíc, Igor, Mika, Štěpán, Ondra Novotný po jednom. Ziki s Denisem nám někdy vypomohli z mladších žáků a hráli za starší spíš vzadu. Skórovat se jim tak nepodařilo, ale za mladší žáky si zastříleli. Radim si dal jeden gól v přípravě za starší a tři za mladší. Aby to bylo kompletní, tak ještě Ondra Volejník - zastoupil Štěpána v brance, takže se samozřejmě také mezi střelce nezapsal. Nahrávači – statistiku gólových přihrávek jsem si bohužel nevedl, ale kanadské bodování by vyhrál zřejmě Marek a v gólových přihrávkách by se dělil o první místo s Matějem Bobkem. Na druhé straně by byli favority na cenu za nejvíc zmařených šancí soupeřů (nebo odebraných míčů) Patrik Svoboda s Járou – samozřejmě nepočítám gólmany (všechny čtyři ). Cenu za nejvíc našich zmařených šancí nebudeme vyhlašovat, ale adeptů na ní by bylo dost . Nakonec jsme se umístili na páté příčce. Asi by nám slušela i čtvrtá, ale v souboji o ní jsme si to prohráli sami ve vzájemných zápasech s Kopidlnem, s kterým jsme čtyři z pěti zápasů prohráli (a někdy dost smolně).
Ještě jedna zajímavost – s každým týmem jsme hráli celkem čtyřikrát. Když si uděláme v každé té čtvrtině tabulku, tak bychom v té poslední s jednou porážkou, jednou remízou a šesti výhrami (19 bodů, skóre 18:3) zvítězili o dva body před Železnicí a Chomuticemi.
Celkem na jaře v dresu mladších a starších žáků nastoupilo 28 hráčů (někteří v obou týmech).
Ještě bych chtěl poděkovat rodičům za podporu. Myslím, že na venkovních zápasech máme největší fanklub (a nejhlasitější)